Alterney Race
Poznámka překladatele: Systém Seafix umožňoval zjištění polohy na základě znalosti směrů k několika vysílačům vysílajícím obvykle na frekvencích 1600–2100 kHz. Dosah systému byl cca 20 mil. V optimálních podmínkách byla přesnost systému pod 2 metry. (Používám minulý čas, protože předpokládám, že se systém už nepoužívá; tuto informaci se mi nepodařilo najít.)
Ve svých 91 letech už mám jachtařskou kariéru za sebou, ale nemůžu si stěžovat – zůstaly mi nádherné vzpomínky. Nedávno mi přítel, který ví, že se o jachting stále zajímám, dal dvě čísla časopisu Practical Boat Owner. Když jsem četl o nejnovějších navigačních přístrojích, vzpomněl jsem si, jaké to bylo v době, kdy tyto přístroje nebyly k dispozici. Zejména se mi vybavilo, jak jsme potkali hustou mlhu při plavbě z přístavu St. Peter Port do Cherbourgu.
Tehdy jsem měl loď Cilvic 26 Sailer, kterou jsem koupil jako holý trup od firmy Cobra Yachts v Chichesteru v roce 1974. Pojmenovali jsme ji Soubrette. Ukázala se být velmi pohodlnou k bydlení, na svou velikost byla prostorná a dobře plula. Mohla plachtit ještě lépe, kdybych za její plachty utratil víc peněz!
V roce 1975 jsme ji ve Whitsunu spustili na vodu, ačkoli byla dokončená jen z vnějšku. Uvnitř nás čekala ještě spousta práce, takže jsme sezónu strávili většinou denními plavbami. Ten rok bylo nádherné počasí a roku 1976 bylo dokonce ještě lépe. Cítil jsem, že je čas roztáhnout křídla, takže jsem začal na rok 1977 plánovat plavbu přes Kanál do Francie.
Byl to rok Queen's Silver Jubilee (pozn. překl.: 25. výročí nástupu královny na trůn), takže jsme státní svátek Spring Bank Holiday měli o jeden den delší. Mohl jsem si vzít tři týdny dovolené a stále mi zbýval víc než týden. Naplánovali jsme, že vyplujeme do Cherbourgu v pátek v noci před Bank Holiday (pozn. překl.: svátek je v pondělí).
Vypluli jsme o půlnoci z pátku na sobotu. Bylo jasno, foukal mírný severní vítr, takže jsme plachtili s motorem, abychom rychlost udrželi na pěti uzlech. Předpokládal jsem, že k francouzskému pobřeží připlujeme se začátkem odlivu, takže jsem stanovil kurz k bóji Pierre Noir – kousek východně od Cherbourgu. Muselo to být štěstí začátečníka, když se bóje objevila přímo před přídí. Když zbývala poslední míle, zamířili jsme do Cherbourgu; příliv nás donesl z severnímu vjezdu, kterým jsme propluli v 13:20 BST (britský letní čas).
Francouzi byli připraveni připojit se k našim oslavám Silver Jubilee – nad kapitanátem vlála britská vlajka. Ovšem počasí se na několik dalších dní zkazilo, silně foukalo a pršelo. Ve středu večer se počasí zlepšilo, takže jsme další den v 5:00 vypluli do St. Peter Port na ostrově Guernsey. Dík příznivému přílivu plavba probíhala dobře, Alderney Race jsme propluli hladce, pak jsme zamířili do Little Russell Channel, odkud už byla navigace snadná. Propluli jsme mezi vnějšími vlnolamy St. Peter Port právě v poledne, log ukazoval 34,3 námořních mil uplutých z Fort de l'Ouest v Cherbourgu.
Po několik dalších dní počasí reprízovalo to, co jsme zažili v Cherbourgu! Rozhodli jsme se, že bude rozumné vrátit se do britských vod, protože by bylo hloupé, aby nás konec dovolené zastihl zde a my museli loď opustit za mořem.
Na svou dobu byla Soubrette velice dobře vybavena. Měli jsme velice dobře čitelný hlavní kompas vyrobený v Americe namontovaný v přepážce (měl vnitřní osvětlení), Walkerův vlečný rychloměr, výborný hloubkoměr s údaji ve stopách i sázích, přijímač systému Seafix tvaru malé krychle, který měl rádio naladitelné na rádiové bóje, a se zabudovaným ručním náměrovým kompasem, kterým šlo změřit náměr naladěné bóje.
Taky jsem měl výborný náměrový kompas, který jsem si mohl zavěsit na krk (pořád ho mám!). Na navigačním stolku ležel aktuální Reedův almanach Hurstův plotter (pozn. překl.: plní podobnou funkci jako známější Portlandský plotter) a mapy pro Kanál a jižní pobřeží (Británie) od Admirality i Imraye. V té době jsme neměli vysílačku VHF, jen velmi málo lodí téhle velikosti ji mělo. Přijímače Decca a Loran byly dostupné, ale nebyly běžné.
Blízko nás byl vyvázán motor-sailer Accolade II. Jeho majitel – dentista ze Southsea – starší než já a velmi zkušený jachtař také plánoval návrat domů se zastávkou v Cherbourgu. Zeptal se mě, kdy plánujeme odplout. Řekl jsem mu, že příliv je vhodný pro odplutí ve 4:00 nebo 16:00 a že dávám přednost odplutí ráno. On upřednostňoval odpoledne, protože v tu dobu byla menší šance setkat se se špatnou viditelností. Když jsem řekl, že to znamená doplout do Cherbourgu v noci, oponoval, že Cherbourg je skvěle osvětlený a že bychm ho měli spatřit z velké vzdálenosti. Uznal jsem jeho větší zkušenost a domluvili jsme se na společné plavbě.
Odpluli jsme v 16:15 a mimo přístav se dostali v 16:30. Když jsme proplouvali kolem zakotvené lodi TS Captain Scott, foukal NE 2 Bft. Bylo jasné, že budeme hodně používat motor. O hodinu později jsme měli na traverzu Grande Amfroque a změnili jsme magnetický kurz na 050 ° do Alderney Race, log ukazoval rychlost 4,5 uzlu.
trasa
Ostrov Alderney se ukázal nějaké dvě míle na levoboku; uháněl kolem nás neuvěřitelnou rychlostí, protože přílivový proud v Alderney Race nám přidával nějakých 10 uzlů proti dnu. Accolade II plula asi půl míle před námi. Náhle začala mizet! Popadl jsem náměrový kompas a rychle změřil náměry na oba okraje ostrova Alderney. Zatímco jsem je vynášel do mapy, zůstali jsme sami obklopeni kruhem husté mlhy s viditelností asi 200 až 300 yardů jakýmkoli směrem.
Když řeknu, že jsem byl vyděšený, je to slabý výraz! Proti dnu jsme pluli asi patnácti uzly. Vrátit se nebylo možné, protože bychom couvali nejméně pěti uzly. Moje osmiletá dcera Katherine se mě zeptala kde jsme a já jsme jí ukázal polohu na mapě. „Víš to jistě?“ zeptala se. Řekl jsem jí, aby šla do kajuty, zapnula hloubkoměr a nastavila sáhy, že hloubka bude 35. Stalo se tak a jí se trochu vrátila důvěra ke kapitánovi.
Další otázka zněla, co hodlám dělat. Fakt, že mezi námi a Cherbourgem byl dost velký kus Francie (který jsme vůbec nespatřili), představoval značný problém. Na severu Alderney je Bray Harbour, ale pobřeží je skalnaté, takže by bylo příliš riskantní pokoušet se v nulové viditelnosti najít Bray. Před námi bylo volné moře, takže jsme prohlásil, že můžeme v noci přeplout Kanál; rozední se velice brzo ráno.
Nechal jsem posádku na hlídce a odešel dolů pořádně prostudovat mapu, přičemž jsem našel důležitou věc. Na severním konci Alderney Channel je hlubší příkop jménem La Fosse de la Hague. Na jeho severním konci je místo s hloubkou 60 sáhů, všude kolem moře takové hloubky nedosahuje. Tohle místo je navíc dostatečně vzdálené od mysu Cap de la Haugea cesta odtud do Cherbourgu je bez překážek!
Kdybychom to místo našli, náš největší problém by byl vyřešen. Nakonec se stalo, že si místo našlo nás. Jak jsme pluli na motor, hloubka se zvětšovala tak, jak to bylo v mapě, a těsně před tím, než hloubkoměr ukázal 60, jsem v mlze před přídí spatřil loď, která nás míjela, plujíc kolmo na náš kurz. Její posádka zjevně také věděla o La Fosse de la Hague a – stejně jako my – místo využila.
Na hloubce 60 sáhů jsme změnili kurz na východní a já jsem vyndal Seafix, zapnul jej, naladil bóji u Cherbourgu a poslouchal. Poslech znesnadňoval hluk motoru, takže jsem došel k příďové lukně a opřel se o stěžeň. Brzo jsem zachytil bóji – opakovaná písmena CH v Morseově abecedě následovaná stálým tónem, který umožňoval otáčet přístrojem ze strany na stranu, zjistit polohu a na zabudovaném kompasu odečíst náměr. Na stabilní lodi to bylo velmi snadné – magnetický náměr byl 128 °. Nastavili jsme autokormidlo na tento kurz a pokračovali do mlhy. V jednu chvíli jsem se podíval vzhůru a prohlásil, že mlha vypadá hustší a tmavší. „Ovšem že je,“ prohlásil můj věrný první důstojník (manželka). „Je po desáté hodině večer.“ Úplně jsem ztratil pojem o čase.
Po nějakém čase jsme zaslechli vzdálený slabý zvuk mlhového rohu. Nyní jsme byli na doslech od Fort de l'Ouest a za použití Seafixu jsem zjistil, že zvukový a elektronický signál se k sobě přibližují. Někde jsem si přečetl, že signály jsou synchronizovány tak, že vydělíme-li čas jejich rozdílu v sekundách jakousi konstantou, dostaneme svoji vzdálenost od nich. Pro nás to nebylo důležité, protože jsme směřovali k nim.
Fort de l'Ouest
Náhle – když se oba signály spojily a zvuk rohu byl ohlušující – něco se mihlo nad našimi hlavami. Uvažoval jsem, co to k čertu bylo, když si můj bystrý první důstojník uvědomil, že jsme tak blízko, že nám nad hlavami přeběhl paprsek světla majáku. Okamžitě jsme zjistili, že směřujeme přímo do zdi vnějšího přístavu v Cherbourgu. Hned jsme změnili směr, abychom pluli podél zdi. Krátce nato jsme se do stali k západnímu vjezdu do přístavu.
Měl jsem mapu přístavu, a když jsem pomocí plotteru určoval kurz k bóji, která označuje kanál do vnitřního přístavu, uvědomil jsme si, že jsem zanedbal přípravu, když jsem si tyto detaily nepřipravil předem. Magnetický kurz byl 124 °, tak jsme se jím pustili bez ohledu na to, že bychom se měli držet na pravé straně kanálu. Už jsme překřížili trasu lodí směřujících do přístavu, ale ještě jsme neslyšeli žádný další mlhový roh. Sami jsme roh taky nepoužívali. Asi po 40 minutách jsme identifikovali blikání bóje označující změnu směru do vnitřního přístavu – byla právě tam, kde být měla. Opět jsem neměl připravený potřebný kurz. Tentokrát to byl kurz do vnitřního přístavu, takže jsem sestoupil do kajuty k mapě.
Když jsem kurz zjistil, pokračovali jsme jím do černočerné tmy. Jedinou informaci o směru nám poskytoval hluk mlhového rohu z Oceánského terminálu – pochopitelně kromě našeho spolehlivého kompasu.
Asi po deseti minutách jsem si všiml záře na pravoboku, která se rychle změnila ve světlo, pak v několik světel a nakonec v celou řadu světel, která se ukázala být na stěně vnitřního přístavu. Stejně jako jsme znenadání u Alderney vpluli do mlhy, zde v přístavu jsme z ní najednou vypluli a jasně spatřili přístav a město. Za zdí vnitřního přístavu jsme zahnuli do maríny, zapluli do stejného stání, ve kterém jsme stáli dříve, spustili hlavní plachtu, vypnuli přístroje a rychle skončili ve spacích pytlích. Jak jsem tak ležel, slyšel jsem mlhový roh, který nás tak dobře vedl, a byl moc rád, že jsme byli na výši situace, ve které jsme se ocitli.
O dva dny později jsme se za svítání vydali zpět přes Kanál. Ve 22:00 jsme dorazili do West Pole v Chichesteru, vpluli do přístavu, ve 23:00 jsme dopluli ke konci Emsworth Channel, vyvázali se na jednu ze tří návštěvnických bójí a usnuli jako špalky.
Dovětek
Katherine se zeptala matky zda „tam budeme muset plout zase“. Cítil jsem to tak, že Solent je nádherná jachtařská oblast pro lidi jako jsme my, a od té doby jsem se vlastní lodí nevydal nikam dál.Poučení
1) Když se stane něco neočekávaného, nepanikařte – pamatujte, že jste skipper a že je na vás, abyste situaci řádně zvážili a přišli s řešením. V tomto případě šlo o mlhu, takže – na rozdíl od náhlé bouře – jsem slyšel vlastní myšlenky!2) Mělo mě napadnout, abych spustil hlavní plachtu a vytáhl jasně červenou bouřkovou kosatku, se kterou bychom byli lépe vidět.
3) Neměl jsem zkušenost v práci se Seafixem a měl jsem štěstí, že fungoval tak dobře; později jsem se poučil o silných leteckých vysílačích Alderney a Hurn, což se mohlo hodit.
4) Četl jsem o koeficientu, kterým se dělí rozdíl mezi příchodem elektronického a zvukového signálu, abychom obdrželi vzdálenost, ale nepoznamenal jsem si ho do lodního deníku.
5) Četl jsem o riziku plavby podle náměru, až narazíte do objektu, ke kterému směřujete, ale rychlost, se kterou se pevnost Fort de l'Ouest vynořila z mlhy, byla překvapující.
6) Díky této příhodě jsem byl vděčný, že pravidelně kontroluji přesnost hlavního kompasu. Od překročení Vnější rejdy (Outer Rade) Cherbourgu jsme na něj zcela spoléhali.
Přeložil
Komentáře vytvořeny pomocí CComment