Příprava na závodNaše účast v prvním závodě Čany Offshore Cup

Když mi začátkem roku Standa Bílek řekl, že se pojede na podzim první mezinárodní závod ČANY, hned jsem věděl, že se chci zúčastnit. Na Baltu jsem byl třikrát, z toho dvakrát s ním a vždy se mi to líbilo.

Původně jsem byl v posádce lodi Martina Blagoeva, ale Standa nadchnul závodem i Honzu Kadlece, který si loď vzal na sebe a já šel do jeho posádky. Zbytek posádky, kterými byli Ota Webr, Tomáš Motal, Jirka Čáp a Pavel Horák se docela rychle dal dohromady. Pavel ale musel na poslední chvíli účast v závodě odvolat a tak nás bylo jen pět. V dubnu jsme začali koukat po vhodné lodi. Nikdo z nás se závoděním na moři neměl zkušenosti, ani jsme neměli představu o nejvhodnějším typu lodi. Nakonec kamarád doporučil marínu na Fehmarnu, kde jsme si půjčili Elan 38.

Pak už jsme jen ladili formu odjezdu, počasí, zásoby a tak dále. Velkou výhodou bylo, že Tomáš měl prostorné auto, do kterého jsme se v pohodě s veškerou bagáží vešli. Cesta byla pohodlná a trvala přibližně 9 hodin.

Do Burg auf Fehrman jsme dorazili po desáté hodině dopoledne, v čase, kdy bylo domluveno předání lodi. Naše loď typ Elan 38 "Meltemi", kterou kluci přejmenovali na „Bydlík" byla vybavena rolovací genou, rolovací hlavní plachtou a spinakrem. Předání proběhlo v pořádku. Na lodi jsme ale našli pár drobných závad, například nesvítilo motorové světlo. Dostalo se nám odpovědi, že to teď nespraví! Trvali jsme alespoň na tom, že nám majitel přinese náhradní žárovku a že si to vyměníme sami. Nalodili jsme se, vybalili věci a jídlo. Ukázalo se, že jídla, vyjma piva, máme nadbytek - jako vždy:-).

Sobota, vyplutí z Fehmarnu

Z Fehmarnu vyplouváme v 14:45 směr SE, Kühlungsborn. Cesta byla klidná, foukal mírný západní vítr a my se seznamovali s lodí. První den se nám nechtělo zkoušet spinakr a tak jsme pluli jen na hlavní plachtu a genu. To, že jsme si spinakr nevyzkoušeli, se ukázalo jako chyba. Počasí nám to už později nedovolilo. Asi v polovině cesty nás začala předjíždět plachetnice, která jela na spinakr. Dělali jsme si legraci, že se asi jedná o některého z našich soupeřů, což se nakonec potvrdilo. Šlo o posádku Saši Nedvědického. Pluli dost svižně.

Do Kühlungsbornu jsme připluli za tmy v 20:15, nechtělo se nám hledat místo, kde jsou vyvázáni kluci s ostatními loděmi, a tak jsme zůstali u mola hráze, hned při vjezdu. Později večer jsme je našli u mola D a dozvěděli se, že pro závod jsou vyhrazená stání u mola B. Přeplutí jsme ale nechali na nedělní ráno. Pokecali jsme a šli spát.

V neděli jsme se převázali k molu B, vedle lodě Saši a Martina Blagoeva. Posádka Petra Bryxe a Zdeňka Žižky ještě nedorazila. Naše loď nevypadala špatně, ale jak jsme zjistili ze startovního pole, měli jsme nejmenší šance.

Dopoledne jsme vypustili „Čápa" na výtahu od spinakru, aby vyměnil žárovku motorového světla na hlavním stěžni. Rozumějte Jirku Čápa :). Po skončení závodu šel nahoru ještě jednou, kdy opravoval genu. Pak jsme odmontovali „kočárek", protože nešel složit a překážel při ovládání vozíku hlavní plachty a taky při uvolňování stoperů. Tenhle krok se ukázal jako dost podstatný, protože Otovi pomohl objevit jeho „g" bod, to když spočítal kostrčí schody do salonu, když mu uklouzly nohy při snášení „kočárku". Problém ale byl, že v podpalubí dost překážel a tak jsme ho po návratu z krátké vyjížďky dali zpátky. Pak jsme vypluli na cca 2 hodinky zkusit loď do silnějšího větru.

U mola byly již vyvázány všechny lodě. Závodní pole pěti plachetnic bylo kompletní. Chyběla pouze jedna, šestá plachetnice, kpt. Blatného, který ze závodu kvůli zdravotním problémům odstoupil.

V osm večer bylo v místní restauraci zahájení závodu. Byli jsme seznámení s trasou, časem a způsobem startu a cíle. Ještě předtím proběhlo losování startovního čísla. Honza vytáhl číslo 1. Kanál pro komunikaci mezi posádkami byl určen CH10 a volací znak jednotlivých lodí bylo jejich startovní číslo. Volací znak lodi rozhodčích byl ROZHODČÍ.

První den závodu

V pondělí jsme se vzbudili v půl sedmé a v 08:15 jsme vypluli z maríny. Loď rozhodčích vyplula už dříve a umístila startovní žlutou boji. Nyní se vracela zpět do maríny, kde bylo klidněji a kde čekala, až vyplují všichni účastníci závodu.

Moře je dost zvlněné, fouká NW 6 Bf. Kolem 08:40 vidíme, že všechny lodě včetně lodě rozhodčí jsou na moři, nikdo zatím nevytáhl plachty. Přejeme si, abychom brzy vytáhli plachty, dělá se nám na těch vlnách docela blbě, ale nebyli jsme si jisti, kdy můžeme plachty vytáhnout.

Konečně v 08:55 motor vypínáme a vytahujeme plachty. Plachty téměř současně vytahují i ostatní závodní lodě. Přijde nám, že jsou dost daleko od startovní čáry, ale je to jen náš pohled z naší lodi.

Závod je odstartován v 09:05, nejdříve musíme proplout linii, která je tvořena žlutou bojí a červenou bójkou s vlaječkou. Startuje se ostře na vítr. Po proplutí startovní linie se snažíme co nejrychleji přiblížit ke znaku izolovaného nebezpečí, který musíme minout pravobokem, a pak už uháníme kurzem 040° směr Bornholm. Moře je rozbouřené, odhadujeme 5, fouká stále NW 6 Bf a obloha je zatažená.

Po startu vede posádka Saši Nedvědického a Petra Bryxe, v jejím závěsu je loď Martina Blagoeva a pak my. Za námi je loď Zdeňka Žižky, tu při míjení znaku izolovaného nebezpečí máme v kolizním kurzu. Nakonec ale odpadají po větru a my těsně míjíme znak. Zdeněk nás pokynem ruky zdraví :-) Z našeho pohledu to byl dost dramatický start.

My stále plujeme naším kurzem a dostali jsme se ještě před loď Martina Blagoeva. Hodně s lodí měnili kurz, přibližovali se k nám, pak zase odpadali a nakonec jsme jen přihlíželi, jak se dostali před naši loď, a získávají náskok. Později jsme je ztratili z dohledu. Stejně tomu bylo i s lodí Zdeňka Žižky.

Vítr celý den foukal 5-6 Bf a ke konci dne 5 Bf, moře bylo stejné jako při startu. Protože nás bylo v posádce pět a chtěli jsme, aby se kapitán mohl v klidu věnovat navigaci, střídali jsme se u kormidla čtyři bez kapitána. 
Hlídky jsme tedy stanovili tak, že vždy dva sloužili 3 hodiny. Z toho každý byl 1,5 hodiny za kormidlem, druhý mu asistoval, a když bylo potřeba refovat, tak se budil kapitán. Zbývající dva měli tříhodinový odpočinek.

Nevím, jak popsat samotnou plavbu. Ze začátku jsme byli všichni nadšení, seděli v kokpitu, trimovali plachty a plánovali. To nám vydrželo do západu slunce, pak jsme začali se službami. Nikdo z nás neměl na jídlo pomyšlení, až na nějakou tu tyčinku nebo krajíc chleba s máslem, někdy doplněný salámem.

K večeru začalo klesat napětí na bateriích a tak jsme museli začít dobíjet motorem. Bylo zřejmé, že baterie za moc nestojí, dlouho napětí neudrží, a že nás dobíjení čeká během závodu ještě několikrát. Aby se předešlo pochybnostem, že si motorem pomáháme, bylo předem domluveno, že otáčky motoru budou pro nabíjení na hodnotě kolem 2.500 ot/min. Rychlost jsme udržovali mezi 7-8 uzly. Loď jela dobře, přestože v poryvech hodně vyostřovala a my ztráceli. Bohužel jsme nepracovali s otěží hlavní plachty. Moc dobře by to ani nešlo. Nesundali jsme kočárek a ovládání stoperů a jezdců bylo dost komplikované, jak jsem psal dříve.

Den druhý

V průběhu druhého dne závodu plujeme stále rychlostí mezi 5-7 uzly, vítr 5 Bf později zeslabil na 3 Bf, ale k večeru opět zesiloval. Moře se zklidňovalo až na 3. Blížíme se k hornímu cípu Bornholmu a při střídání mě a Jirku kluci upozornili, že jsme se asi dostali před loď Zdeňka Žižky. Dost dobře jsme viděli jeho poziční světla, byli jsme přesně před ním. Plavba ubíhala v pohodě, obloha jasná a plná hvězd. Když vyšel měsíc, krásně osvětloval moře a i pobřeží Bornholmu bylo dobře vidět.

Cílovým bodem bylo zvoleno obeplutí majáku na ostrově Christiansø, toho jsme dosáhli v 0555. Máme upluto 144 Nm a závod pokračuje dál.

Ota se dostal na signál mobilní sítě a přes web ověřil, jak jsme na tom. K našemu velkému překvapení jsme zjistili, že jsme třetí a nechali jsme loď Zdeňka Žižky a Martina Blagoeva za námi. Změna kurzu po obeplutí Christiansø byla trochu dramatičtější. Já s Jirkou jsme spali, ale probudil mě hluk a hlasité příkazy z paluby. Nedalo mi to a vylezl jsem ven. Ota kormidloval a Tomáš zápasil s vozíkem pro otěž geny. Nešlo s ním posunout.

Jak jsem se dozvěděl později, situace byla asi taková: kapitán Honza zvolal z kajuty „kurz?" a dodal „kdo je u toho kormidla?" Plný rozčílení ze ztráty minut našeho náskoku před Martinem ještě zaklel „ku..a, kdo hejbal tím vozejkem?". Vozík jsme nakonec posunuli a plachtu upravili, jak jsme potřebovali. Náš náskok byl asi 40 minut, ale dost rychle nás Martinova loď doháněla. Když jsme opět obepluli severní cíp Bornholmu, chvíli jsme pluli společně. Martin pak více odpadal na jih, až jsme jejich loď ztratili z dohledu. My drželi kurz 270°. Ve 13:55 jsme kurz upravili na 240°, pod pásmo rozdělené plavby.

Den třetí

V úterý, třetí den závodu někdy kolem 01:00 upravujeme kurz na 230°, rychlost 4,5 uzle, vítr zeslabil na 2 Bf. Moře bylo nepatrně zvlněné. Před čtvrtou hodinou ráno se vítr stočil na SE 2 Bf. Snažili jsme se trimovat plachty, ale protože ještě byla noc, netroufali jsme si na spinakr. Neměli jsme dostatek zkušeností. Rychlostí od 3 do 4 uzlů jsme se blížili k našemu cíli. Asi 2 Nm před cílem se Honza nahlásil, že se blížíme a žádal o upřesnění cílové linie. Ta je tvořená pomyslnou linií mezi červenou bojí vjezdu do přístavu a severem. Tu protínáme v 09:17. Spouštíme motor, stahujeme plachty a vjíždíme do přístavu. Jsme unaveni, ale v cíli.

Cíl

Na mole nás vítá Standa s Evou a Petrem Sládečkem. Je tam taky posádka Martina, který doplul před 2 hodinami. Posádka vítězné lodě Saši Nedvědického a druhé lodě Petra Bryxe dospává. Celkem jsme za 48 hodin a 12 minut upluli 288 Nm. Pro nás samotné to bylo vítězství. Dokázali jsme si, že na to máme, nebyla to žádná výletní plavba, snažili jsme se jet na maximum. Samozřejmě jsme plni nových zkušeností, jak bychom příště udělali věci jinak, ale to necháme opravdu na příště. Pokud bych měl zhodnotit proběhnuvší závod, tak za sebe říkám, že to byla skvělá zkušenost a pěkný zážitek.

Popíjíme a dělíme se o prožité zážitky. Je super nálada. Pak se rozprchneme do sprch, osušit mokré věci a taky dospat. Večer je naplánováno společné setkání v restauraci a dobrá nálada nás neopouští. Protože máme do vrácení lodě dost času, plánujeme na čtvrtek i s ostatními účastníky závodu krátkou cca 12 Nm dlouhou přeplavbu do Warnemünde. Páteční plavba je náročná, vítr nám fouká přímo proti. Čeká nás nějakých 37 Nm. Musíme křižovat, a tak se plavba protáhne na 56 Nm a do Burgu na Fehmarnu dorazíme kolem půl desáté večer. Samotný vjezd do maríny mezi neosvětlenými bójkami je taky další dobrou zkušeností. Kluci na přídi osvětlují bójky, Ota kormidluje a Honza sleduje naši plavbu na PC plotru, v tu nejnevhodnější chvíli, kdy potřebujeme ověřit, jestli máme ostře zatočit, se jeho plotr vypíná. Nakonec vše zvládáme dobře a konečně se vyvazujeme. Celkem jsme za tento týden upluli 390 Nm.

V sobotu nás čeká cesta zpět do Prahy na vyhlášení výsledků v ČYKU. Stíháme to jen tak tak. V klubu panuje opět skvělá nálada a všichni se dobře baví.

Probíhá vyhlášení výsledků závodu a ocenění jednotlivých týmů:

1. místo – tým LANEX, loď Punta d'Oro (Salona 38 Race) v čase 40:08:55

2. místo – tým JACHTING INFO, loď Exess (X37) v čase 41:05:00

3. místo – tým ČANY I, loď Long John Silver (Elan 37) v čase 45:59:30

4. místo – tým LETIŠTĚ PRAHA, loď Meltemi (Elan 38) v čase 48:12:45

5. místo – tým ČANY II, loď Jan II (Hanse 400) DNF

Posádka vítězného týmu Lanex na lodi Punta d´Oro inspirovala vedení závodu vyhlásit do příštího ročníku cenu „Modré stuhy", kterou získá tým, který dokáže překonat nejrychlejší čas z předchozích ročníků. Příští závod startuje 22. září 2014 a já věřím, že startovní pole bude ještě větší, než tomu  bylo v prvním ročníku.

Fotografie zdroje: Vojtěch Eliáš, Stanislav Bílek, Tomáš Motal