Určitě nejsem žádný světoběžník, nicméně musím říci, že během těch let, co se pokouším pochopit a dostat pod kůži jeden z nejkrásnějších způsobů pohybu po naší planetě, tedy plavbu pod plachtami a co jsem se plavil (nebo se o to alespoň pokoušel) po různých mořích, mi moře Baltické přirostlo k srdci asi ze všech nejvíc.

Snad proto, že na pobřeží téměř všech zemí, které jej lemují, to na mne přímo dýchá jedinečnou a drsnou atmosférou, která zřejmě pramení z obrovské námořní a rybářské tradice, z toho, že tady moře již staletí nejen dává, ale také bere...

Možná také proto, že to věčně zakalené, studené a "hrbolaté" moře nádherně a neopakovatelně voní. Je z něj cítit syrová vůně ryb a řas namíchaná se závany z listnatých a borovicových porostů, které i daleko od pobřeží přináší svěží a téměř neutuchající vítr. Když se pak během plavby, z dramaticky zatažené oblohy vynoří paprsky slunce a vše je náhle zalito zvláštním polotónem světla, mám pocit, že tady jsem doma, že sem od nepaměti patřím...

Loď máme nádhernou, jde o velmi elegantní dámu která, jak se později ukáže, má nejen velmi vybrané chování při plavbě na zadní a zadoboční vítr, ale dokáže se bez záludností vypořádat i se stoupáním proti větru a většími vlnami zpředu či předoboku. K našemu velkému překvapení, téměř bez obvyklého padání a nepříjemného "mlácení" přídě do vody.

V marině je moře relativně klidné, ale vlny a vodní tříšť přeskakující vlnolam, nám jasně signalizují, že " tam venku" je situace poněkud jiná.

V relativně čisté vodě je kromě ryb i velké množství medúz, mezi nimi i ty nádherně oranžové, kterým Dánové říkají Braenmen ( ohnivý muž). Ty mají v průměru až 30 cm a dovedou člověka pěkně popálit. Barva vody se rychle mění z hluboké modrošedé na barvu sépiové omáčky. Slunce se dá sotva vytušit pod duchnou rychle se pohybující nízké oblačnosti. Víme co to vše znamená-rozhodně ne zlepšení počasí...

Vyplouváme za stále zesilujícího větru 5-6 Bft a mírného deště. Na vrcholcích vln jsou zpěněné bílé hřebeny, které nás občas ve formě tříště vydatně pokropí.

Je odstartováno. Startovní čárou proplouváme těsně druzí na zrefované plachty. Ladíme a trimujeme vše co umíme, loď na to reaguje velmi rychle, takže se zanedlouho dostáváme do vedení. Rychlý pohled za záď lodi, však bohužel předznamená další vývoj prvního dne závodu. Je vidět jak někteří trhají plachty a jiní mají technické problémy... Je to smutný pohled... Lodě mají plout a ne se ničit... Takové "prořídnutí" závodního pole by nás mělo asi těšit, ale věřte že netěší...

Plujeme dál, vítr zesiluje vlny jsou majestátnější-míjíme pravobokem pobřežní linii, kde se v moři občas vyskytuje obludné cosi, co se nazývá "větrným parkem". S počínajícím soumrakem zahlédneme na horizontu majáky na Kap Arcona, které silným bílým kruhovým světlem téměř prořezávají zamlžený vzduch plný deště a vodní tříště až do vzdálenosti přes dvacet mil. Dál už je konečně jen otevřené moře...

Stále zesilující protivítr, zalamující se vlny z předoboku a v nepravidelných intervalech, zdánlivě bez jakékoli logiky, jedna či dvě po sobě ještě větší vlny z levoboku lodi. Zvláště tyto se kvůli naprosté tmě umocněné deštěm, jen velmi těžko u kormidla předvídají a zalévají loď včetně kokpitu přívalem vody. Nejsme na moři ani 24 hodin a přesto jsme velmi vyčerpaní. Bez ohledu na to posádka statečně trimuje, refuje a vyvažuje loď. Vzhledem k očekávanému stáčení směru větru a vývoji počasí, se v druhé polovině noci rozhoduji pro minutí Bornholmu levobokem. Schováme se tím vlnám, vítr povane ze zadoboku a plavba se tím podstatně zklidní. Soupeři nám již navečer zmizeli za horizontem na zádi a celou předchozí část noci jsme nezahlédli jedinné poziční světlo. Signál trekovacího systém, pro zobrazení pozic soupeřů, bohužel od večera nemáme, takže nepříjemnou skutečnost, o tom jak chybné to mé rozhodnutí bylo, se dozvíme až za svítání ...

Bornholm. Krásně zelený ostrov, kde zvlášťě teď na podzim, listnaté lesy hrají všemi odstíny barev, mám osobně velice rád. Zvláště jeho severní a severozápadní pobřeží. Hammerhaven s hradem Hammershus na útesu nad pobřežím, Allinge a Sandvig-poklidná městečka v severském stylu plná malých udíren kde se tradičně připravují a prodávají všechny místními rybáři nalovené "dobroty". A pak - Christianso - pár maličkých ostrůvků, které tvoří nejvýchodnější výspu království Dánského.

Svítá, silný vítr se opravdu stáčí, jenže o cca 40 stupňů opačným směrem než jsme doufali, takže jej máme proti sobě a jsme nuceni k Christianso křižovat. K dovršení všeho se na obzoru před námi objevují bílé siluety plachet. Za chvíli již není pochyb, je to Punta d´ Oro-loď Saši Nedvědického, který v noci minul Bornholm severní cestou. Dohnal nás a momentálně je dokonce před námi!!!

Je překrásné ráno a historické budovy kasáren a pevností na ostrůvcích Christianso jsou osvíceny paprsky vycházejícího slunce. O útesy s majáky se tříští vysoké vlny. Je to krásná přírodní kulisa, avšak většina posádky je natolik unavená a zklamaná, zvláště kvůli jejich zdánlivě marnému, velkému nasazení během noci, že ji není schopná vnímat. Jsou to ale naštěstí velcí bojovníci- zatnou zuby a závodí dál. Když protínáme náměrovou linii pomocného cíle a míříme na boční vítr v kurzu na maják severního cípu Bornhlomu, není již po Sašovo Saloně ani stopy...

Vítr slábne a mírně se stáčí. Christianso mizí za obzorem. Míjíme Bornhom levobokem, rušíme ref na hlavní plachtě a ke slovu přichází poprvé pan Genaker. Pokoušíme se na něj a maximálně stoupat a daří se to až do pozdního odpoledne kdy se vítr opět nepříznivě stáčí k jihu. Vytahujeme tedy znovu genou , ale vítr neustále slábne až usne úplně. Také vlny jako nějakým kouzlem během chvíle mizí a my téměř stojíme. Kolem nás je pouze vodní zrcadlo a na vysokém večerním nebi se proti rudým pruhům mraků jasně rýsují klínové formace tažných ptáků. Je to nádhera, zdá se že se vše zastavilo- i čas...

S příchodem tmy se opět rozfoukalo. Vítr se stáčí k předoboku a zesiluje natolik, že opět refujeme. Stoupáme a daří se držet kurz SZ od Kap Arcona. Opět jsou tu vlny, ale posádka si během bezvětří odpočinula natolik, že je opět v plné síle na bortu- trimujeme, vyvažujeme.... Je zřejmé, že si již všichni začínají na podzimní Balt zvykat...

Nedovedeme si to vysvětlit, ale tohle už je podruhé, kdy nás za svítání potkalo nečekané. Je to podobné jako předchozího rána, jen naopak. U pobřežní linie, na úrovni větrných obludností, zahlédneme plachty- a je to opět Punta. Totální nasazení posádky v noci se tedy vyplatilo. Po chvíli je jasné, že si nás také všimli.

Začíná "Závod". Obě lodě jsou nuceny křižovat proti větru v relativně úzkém kanále tvořeném pobřežní linií a pásmem rozdělené plavby. Máme výhodu-jsme "výš"po větru a máme zrefováno. Po několika "ré" je již zřejmé, že získáváme náskok. Vítr, vlny i loď nám zůstávají nakloněny, takže nakonec zdárně proplouváme cílovou čárou jako první. Vplouváme do maríny a na mole již čekají organizátoři, rozhodčí, gratulace,teplá sprcha...

Moři, které nám opět předvedlo, jak jsme nepatrní, ale bylo nám i přes to mimořádně nakloněno...

Lodi Dehler 38- SOMETHIG HOT-hlavně za to, že s námi měla obrovskou trpělivost a snášela naše nestandardní zacházení...

Posádce za vynikající práci, odvahu a nasazení. Děkuji přátelé, bez Vás by vážně nešlo. Mé díky patří-Pavlovi Roubalovi, Davidovi Klimentovi, Martinovi Boháčovi, Standovi Walterovi, Mílovi Kolínkovi a Zbynďovi Burešovi.

Všem kdo se jakkoli podíleli na přípravě, organizaci a průběhu závodu. Velice Vám děkujeme dámy a pánové...

Všem soupeřům a kamarádům za jedinečný závod. Zvláště hlubokou poklonu skládám lodi a posádce Tomáše Motala za opravdu úžasný sportovní výkon...

DĚKUJI !!! Radek