Porada kapitánů proběhla bezprostředně před slavnostním zahájením, od 18:30, v důstojném prostředí zasedačky, kterou nám dalo k dispozici vedení maríny. Zástupci posádek se dostavili v plném počtu kromě Roberta Kolína, který čelil technickým problémům při přejímce lodi a předem avizoval s poměrně přesným odhadem čas pozdního příjezd z Hailigenhafenu. Nebyl zdaleka jediný, kdo čelil letos problémům při shánění a převzetí lodi vhodné pro takto náročný závod. Zdá se, že situace se rok od roku zhoršuje. Jedna posádka letos skončila bez jakékoliv náhrady a dvě další obdržely jiné lodě nevhodné pro závod bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Mezi posádkami bylo několik, které se závodu účastnily poprvé. Zatímco si zástupci posádek užívaly připraveného občerstvení, Petr Sládeček jako hlavní rozhodčí představil záměry závodní komise a seznámil přítomné s plánovanou trasou a všemi omezeními, vyplývajícími převážně z povolení závodu vydané místními oficiálními orgány. Diskutována byla také dlouhodobá předpověď počasí, podle které mělo dojít k zásadnímu zhoršení počasí v závěru týdne.
Následovalo slavnostní zahájení organizované v amfiteátru nábřežní promenády, na stupňovitých dřevěných sedadlech s výhledem na marínu, které se osvědčily už před rokem. Na vlajce ČANY byl prostřený nasvícený putovní pohár ve tvaru křišťálové koule obložený medailemi včetně sady připravené pro zvlášť hodnocené monotypové kategorie Dehler. Letos se v ní účastní rekordních 7 lodí. Přístav se pomalu nořil do tmy a světel, o zvukovou kulisu se postaral vítr a hukot moře. Za ČANY promluvil viceprezident Mirek Markant, za hlavního sponzora Lanex Vojta Eliáš, který se zmínil i o založení svazu námořního jachtingu na Severní Moravě. Tomáš Hubáček pak jako sponzor věnoval školení údržby lodních motorů své firmy. Diskutující skupinky pak ještě chvilku postávaly a fotily se kolem zátiší s cenami, ale ohňové dekorace ve skleněných trubkách zase tak moc nehřály a tak jen někteří otužilci využili otevřeného venkovního baru, který nám byl k dispozici. Rozcházeli jsme se s myšlenkami na následující den.
Start závodu Pondělí 20.9.
Organizační tým uvítal nabídku kapitána Tomáše Sixty, který speciálně do Kühlungsbornu připlul, aby nabídnul svou loď pro organizování startovní procedury. Ráno nebylo zrovna nejpřívětivější, krátkou přepršku doprovázel chladný severní vítr, který pocitově ještě snižoval skutečnou teplotu vzduchu 12°C. Na lodích na mole B probíhaly už od časného rána intenzivní přípravy k vyplutí. Startovní loď vyplouvá kolem půl deváté a zaujímá ve vlnách plánovanou pozici levého konce startovní čáry vytyčené proti vjezdovému světlu maríny. Nervozita před startem a první hlášení závodní komise na oficiálním kanále nutí všechny posádky vyjet nedočkavě do startovního prostoru. Časování sekvence startovního protokolu signalizované pomocí vlajek, zvukových signálů a hlášení na VHF, směřuje k bezproblémovému startu plánovanému přesně v devět hodin pod ostřížím dohledem fregaty místní policie. Jednotlivé lodě nám proplouvají před přídí, s některými si stačíme zamávat. Pak se ostré bílé trojúhelníky jejich plachet pod podmračenou oblohou rychle vzdalují směrem k mysu Darser a jejich pozice hlášené ze satelitních sledovačů posléze kontrolujeme na webu. Našemu úsilí pro zdar regaty už nezbývá v zázemí než jen držet palce.
Odpoledne přináší zásadní rozdělení flotily kolem pásma rozdělené plavby nad Rostockem. Drtivá většina těch, kdo zvolili jeho severní objetí, získali značnou výhodu a ujali se vedení závodu. Vítr na noc slábne, a posádky jen zvolna míjejí mys Darser na cestě směrem k severnímu pobřeží Rujány.
